Arcimboldo: Velký “ABBUFFATA”: italská tradice od Arcimboldo po Marc Ferrari

Výstava: La grande bouffe : peintures comiques dans l’Italie de la Renaissance

Muzeum: Musée Saint Léger v Soissons, Francie

Arcimboldo

(1527 – 1593)

Giuseppe Arcimboldo, syn malíře Biagia Arcim bolda a Chiary Parisiové, se narodil roku 1527 v Miláně. Předkové Arcimboldovy vznešené rodiny pocházeli z jižního Německa, odkud někteří její členové ve středověku přesídlili do Lombar – die. Jejich jméno lze najít zaznamenané v řadě podob: Acimboldi, Arisnbodle, Arcsimbaldo, Arzim bal do či Arczimboldo, přičemž přípona „baldo” či „boldo” znamená ve staré němčině odvozeninu. Arcimboldo zase psal několika různými způsoby svoje křestní jméno: Giuseppe, Josephus, Joseph či Josepho – to jsou jen některé z příkladů, na něž můžeme narazit.

Historii rodu Arcimboldů vylíčil ve svém díle Della Nobilità di Milano Paolo Morigia, který vzdor nespolehlivým pramenům potvrdil jeho šlechtický původ tím, že sledoval jeho kořeny až do doby Karla Velikého, u jehož dvora sloužil jistý vojenský velitel jménem Sigfrid Arcimboldo. Z jeho šestnácti dětí byli tři synové povýšeni do šlechtického stavu a jeden z nich se posléze usadil v Lombardii. Tak se zrodila italská větev rodu. Na obhajobu uvedeného tvrzení Morigia prohlásil, že má tenhle “příběh přímo od Arcimbolda, důvěryhodného a šle chet ného muže bezúhonného života”.

Ve svém spise Della Nobilità di Milano Morigia líčí i další osudy Arcimboldova rodu, byť se omezuje pouze na italskou větev usazenou v Miláně. Uvádí, že Giuseppův prapradědeček, ovdovělý Guido Antonio Arcimboldo, byl v roce 1489 ustanoven milánským arcibiskupem po svém zesnulém bratrovi, arcibiskupovi Giovannim Arcimboldovi. Dalším milánským arcibiskupem z tohoto rodu byl v letech 1550 až 1555 nemanželský syn zmíněného Guida Arcimbolda Giovanni Angelo Arcimboldo. Ten mladého Giuseppa všude doporučoval a radil mu ohledně poměrů mezi umělci, humanisty a spisovateli u milánského dvora.

V Miláně se Arcimboldo učil od svého otce i od umělců tzv. lombardské školy, jako byli Giuseppe Meda (činný v Miláně v letech 1551–1559) a Bernardino Campi (1522–1599), uznávaný malíř z Cremony.

Z Arcimbol dova díla cítíme jistou fascinaci uměním i vědou Leonarda da Vinci. Není divu. Giuseppův otec Biagio se přátelil s Bernardinem Luinim, který patřil k okruhu Vinciho následovníků. V Miláně navíc dosud žila vzpomínka na velkého Florenťana – na jeho divadelní inscenace, výpravy dvorských slavností, na obrovský hliněný model Sforzova jezdeckého pomníku i technické vynálezy, ale především na obrazy, které jeho žáci ve velkém kopírovali. A do kláštera Santa Maria delle Grazie se dosud chodilo za „divem moderního umění” – Leonardovou Poslední večeří Páně. Toto umění Biagio Arcimboldo jistě studoval a po letech učil Leonardův umělecký styl i vědecký přístup svého syna Giuseppa.

Italští malíři Biagio, Meda a Campi udržovali kontakty s německými umělci, kteří buď pracovali na zakázkách pro milánskou katedrálu, nebo vytvářeli tapiserie pro florentské Mediceje. Podle záznamů v archivech milánského dómu se Arcimboldo stal roku 1549 mistrem. V té době pracoval s otcem na různých malbách a návrzích vitráží chrámových oken, na panelech pro varhanní skříň a na baldachýnu nad oltářem. Nej – cennější chrámová okna umístěná v apsidě zobrazují Příběhy ze života svaté Kateřiny Alexandrijské.

Křesťanská legenda vypráví o mučednici Kateřině, která se odmítla vzdát křesťanské víry a přijmout za své pohanské bohy. Dekor těchto scén byl poměrně propracovaný, založený na kombinaci klasických motivů (amfory, girlandy a cherubíni) a křesťanských symbolů (trůny, vroubkované lastury a formální ornamenty).

Architektura i ornamenty použité na těchto kompozicích jsou stylově poplatné iluzivnosti a manýristickému vkusu soudobého umění. Toto tvarosloví svědčí o tom, jak hluboce Arcimbolda ovlivnil Leonardo da Vinci. Stalo se tak prostřednictvím jiného milánského malíře, Gauden – zia Ferrariho (1471–1546), který rovněž pracoval na vitrážích pro chrámová okna. Záznam v archivech milánského dómu z roku 1556 hovoří o tom, že Arcimboldovy návrhy vitráží realizoval Corrado de Mochis, sklářský mistr z Kolína nad Rýnem. Přibližně v této době, konkrétně roku 1551, namaloval Arcim – boldo i pět heraldických znaků (dnes ztracených) pro českého krále a pozdějšího císaře Svaté říše římské Ferdinanda I.

Po otcově smrti v roce 1551 Arcimboldo dál pracoval v Miláně a zůstal tu až do roku 1558, kdy se vydal do Coma a do Monzy. Pro katedrálu v Comu vytvořil návrhy tapiserií s náměty ze Starého a Nového zákona. Tapiserii podle těchto skic realizovali vlámští tkalci Johannes a Ludwig Karcherovi (činní 1517–1561), které si místní manufaktura najala na výrobu gobelínů. Jejich jména se objevují na roletě tapiserie. Arcimboldo namaloval celkem osm scén lemovaných velkolepými bordurami, jež sestávají z květů, ovoce, groteskních ornamentů i motivů v klasickém stylu, jaké můžeme vidět už na Smrti Panny Marie. Madona leží v rakvi uprostřed uzavřené zahrady (hortus conclusus), v jejíž architektuře dosud doznívá vkus středověku a rané renesance, a je obklopena truchlícími apoštoly, zatímco v pozadí již vidíme tehdy ještě zcela nový chrám Santa Maria delle Grazie…

Chcete-li získat lepší přehled o životě a práci Arcimbolda, pokračujte v této vzrušující dobrodružství kliknutím na: Arcimboldo , Fondation Louis Vuitton , Amazon UK , Amazon US , iTunes , Google , Amazon Australia , Amazon Canada , Barnes&Noble , Baker and Taylor , Amazon Italy , Amazon Japan , Amazon China , Amazon India , Amazon Mexico , Amazon Spain , Amazon France , numilog , youboox , Cyberlibris (French) , Cyberlibris (English) , Kobo , Scribd , Overdrive , Douban , Dangdang